Magie je definována jako umění dělat změny pomocí vnější a nadpřirozené síly. Praktika navozování žádoucích změn pomocí sil dosud nedefinovaných vědou; umění změnit vědomí nebo skutečnost jinou než fyzickou silou.
Slovo magie pochází z řeckého slova megus, což znamená velký. Někdy se též připouští termín megein.
Všeobecně se magie dělí na černou a bílou (tedy ve službách sil dobra a zla), avšak toto dělení se používá vlastně až od 12. století. Ve své podstatě je magie neutrální a záleží zejména na interpretovi, k jakým účelům ji využije. Je třeba si uvědomit, že znalý člověk může sice magii použít k negativním účelům, ale podle vesmírných zákonů se mu to několikanásobně vrátí. Není to však nic divného. I tak posvátný symbol, jakým je bezpochyby křesťanský kříž, se může změnit v nástroj zla jeho pouhým obrácením.
Forem praktikování magie je bezpočet. Jako velmi hrubé dělení lze tyto praktiky rozdělit na mechanické kouzelnictví a vyšší formu kouzelnictví. Mechanické kouzelnictví se používá k dosažení daného účelu (např. tavením voskové postavičky k zajištění smrti představované osoby). Vyšší forma se zabývá vyvolávání duchů a božstev. Tato vyšší forma se též nazývá theurgie, zatímco mechanickému kouzelnictví se přiřazuje jméno mageia.
